Cenná výhra U13!

O víkendu jsme poprvé vyrazili poprvé autobusem do Mnichova Hradiště, kde nás v rámci krajské soutěže mladších žáků (MŽ) čekalo utkání i za účasti hráčů U15. Zápas měl o to větší náboj, že jsme hráli o první místo v tabulce, přičemž jsme před utkáním měli na soupeře náskok tří bodů.

Od úvodních minut jsme hráli na velmi mokrém trávníku a po celou dobu nás provázely nepříjemné přeháňky. Přesto to byla neuvěřitelná podívaná plná pohledných akcí, emocí a tvrdých soubojů.

V prvním poločase jsme byli lepším týmem, více drželi míč a snažili se diktovat tempo hry. Hned v úvodu jsme však poprvé v soutěži inkasovali jako první, čímž jsme si zbytečně zkomplikovali situaci a nabídli soupeři možnost dostat se do zápasu. Naštěstí jsme přibližně v polovině poločasu udeřili, uklidnili se v herních činnostech i zakončení a přidali další góly. Do kabin jsme tak odcházeli za příznivého stavu 3:1.

O přestávce jsem klukům zdůrazňoval, aby pokračovali ve stejném herním režimu, nepolevovali v nasazení a především nedovolili soupeři vstřelit gól, který by ho mohl znovu nakopnout. Bohužel přesně to se stalo. Soupeř snížil a na našich hráčích se začala projevovat nervozita.

Utkání navíc komplikovaly některé výroky rozhodčího, který si podle mého názoru nebyl jistý pravidly pro formát mladších žáků. V několika situacích tak vznikal zbytečný zmatek a emoce na hřišti se ještě více stupňovaly.

Čtyři minuty před koncem přišel další dramatický moment, když rozhodčí odpískal pokutový kop, který podle pravidel a rozměrových specifik této věkové kategorie neměl být nařízen. V tu chvíli ale ukázal svůj charakter náš brankář Dominik Augustin Žák, který penaltu bravurně chytil! Díky jeho skvělému zákroku jsme vedení udrželi a po závěrečném hvizdu mohly naplno propuknout oslavy s rodiči.

Tahle výhra má obrovskou cenu! Nejen proto, že jsme zvládli náročné utkání o první místo, ale také proto, že jsme znovu ukázali bojovnost a odolnost v těžkých chvílích. Nadále si tak držíme naši neporazitelnost v krajské soutěži.

Velké poděkování patří všem rodičům, kteří s námi do Mnichova Hradiště přijeli a po celý zápas nás hlasitě podporovali. Moc si toho vážím!

Zároveň mě ale mrzí jedna věc. Naši kluci zůstali fandit starším spoluhráčům, zatímco po našem utkání všichni starší kluci s rodiči vydala domů a naši hráči tak jejich podporu neměli. Právě v takových chvílích se ukazuje, co znamená být jeden tým. Týmová práce nekončí závěrečným hvizdem vlastního zápasu – patří k ní i podpora spoluhráčů.

Všem, kteří s námi v Mnichově Hradišti byli, ještě jednou děkuji za podporu. Klukům gratuluji ke skvělému výkonu a cennému vítězství!