Dobrý den všem.

Dnes přátelské utkání v Nehvizdech s domácím týmem, ani nevím jak mám hodnotit.

Ale výsledek 2:6 je ještě dobrý a milosrdný.

Realita co jsme dnes předvedli byla krutá facka pro všechny z nás. Jsem a budu kritický.

Dnes bylo vidět, že nikomu se moc nechtělo hrát, natož běhat. Tedy až na 3 výjimky kteří chtěli.

Bylo vidět, že někteří nemají fyzičku a těžko ji budou dohánět občasným tréninkem.

Soupeř byl aktivnější, chtěl běhat, byl důrazný a důsledný v boji o balón, měl čas individuálního řešení v dané akci, byl u všeho rychlejší.

My : všude pomalý a všude pozdě. Zpracování balónu nula. 

IKdyž jsme si o přestávce něco řekli, tak už to bylo jen čekání na konec zápasu. Musíme se z toho oklepat a v tréninku zapracovat na daných věcech tak, aby se už nestávalo to, co dnes. 

Takto hrát nechci a je vidět, že u spousty hráčů se projevuje pubertální lenost, výlevy, odmlouvání. A to není jen dnes.

Nicméně, už teď budeme s trenéry koukat na to, jak kdo se snaží a kdo chce opravdu hrát ten fotbal a ne že si odškrtne účast na tréninku a bude v nominaci.

Ale jsem moc rád, že jsme zase spadli hlavou na zem a kluci pochopili, že fotbal je i o běhání a ne o tom, že to nějak dopadne.

Jsem rád, že nám každý zápas vždy něco otevře oči. 

Děkuji i přes tu ostudnou porážku rodičům, že dorazily.