Z mého pohledu se jednalo o velice pohledné utkání z obou stran. Oba týmy se snažily o kombinační fotbal plný osobních soubojů jeden na jednoho, a to jak v podání agilního Hetcla, tak i našeho snajpra Štoka. Právě Štok měl v prvním poločase největší šanci, kterou však stejně jako jeho spoluhráči nedokázal proměnit. Hosté si vypracovali několik nebezpečných náznaků, zejména po rohových kopech, kde těžili ze své výškové převahy. V těchto klíčových momentech nás ale pokaždé podržel fantastický Barták.
Ve druhém poločase se hra přelévala z jedné strany na druhou a šance se rodily na obou koncích hřiště. Bohužel i další příležitosti, hlavně ty z kopaček Štoka a Korandy, zůstaly nevyslyšeny. V závěrečné pětadvacetiminutovce jsme však měli více fyzických sil a bylo jen otázkou času, kdy se nám podaří skórovat. Nabádal jsem kluky k trpělivosti a věřil jsem, že gól přijde. A skutečně přišel – po rohovém kopu Štoka se přesně trefil Ondra Puk.
V samém závěru zápasu šli hosté do maximálního rizika a otevřeli obranu. Tím se nám naskytl prostor pro rychlé brejky. K naší smůle se nám je však nepodařilo proměnit, což mě velmi mrzí a musíme se naučit tyto akce vyřešit v podobě gólu, jelikož jsme zápas mohli rozhodnout daleko dříve a poslední rohový kop soupeře v 90. minutě jsme tak mohli dohrávat v naprostém klidu. Závěrem bych chtěl pochválit rozhodčí, kteří utkání řídili s citem pro hru.

Trenér David Hubáček